Hrady

Hrad Radyně

HISTORIE KOPCE RADYNĚ nad Starou Plzní čili Plzencem začíná rozhodnutím Karla IV. postavit tu hrad na ochranu obchodní stezky a pro správu velkého královského újezdu. Proto tu v jeho prvních dobách sídlili královští purkrabí. Karel IV. podle zvyku dal novému hradu na Radyni jméno Karlskrone, tedy Karlova koruna, ale módní německé jméno se u lidu neujalo, takže za čas se hrad i oficiálně nazýval Radyně. Toto pojmenování má základ možná u jakéhosi bájného Radena, ale je také možné vysvětlení, že jeho podkladem je slůvko rad, u starých Čechů znamenající něco milého, radostného.
Systém purkrabské správy se osvědčoval na Radyni, pokud charakter těchto královských úředníků byl spolehlivý. Stalo se však, že roku 1410 purkrabí Oldřich z Letkova místo dodržování a ochrany práva dal dohromady s pány z Oseka a Přimdy loupežnou skupinu, která přepadávala kupce na obchodní stezce a nad celým krajem nastolila hrůzovládu. Proto Václav IV. proti nim v roce 1418 poslal vojsko, které lupičské bandy pochytalo a postavilo pro ně šibenice. Historie v tomto bodě nemluví ani tak o pánech, jako o obyčejných zbrojnoších.
Brzy nato došlo k rozdělení národa, přičemž Radyně i Plzeň se přidaly na stranu Zikmunda. V druhé polovině 15. století Radyně zprvu znamenala baštu stoupenců krále Jiříka, avšak za krátký čas tu převládli jeho protivníci. A tak se kolem Radyně bojovalo v drobných, avšak krvavých půtkách. I v dalším století byla Radyně středem vnitřního odboje. Tentokrát proti Ferdinandu I. Avšak spiklenci byli prozrazeni, zajati a odsouzeni a hrad Radyně vyhořel, nikoli však v souvislosti s politickou situací.
Pro tuto řadu neblahých událostí se Radyně v představách prostých lidí stala neblahým, nešťastným místem, a proto na začátku 18. století kronikář Jan František Beckovský zaznamenal, že "v tom hradu všelicí duchové se zdržují, od kterých, kdo do něho vejde, nějakou nesnáz trpěti musí".
Žádný další majitel Radyně nedokázal hrad vzkřísit k životu, takže dále chátral. Byl ovšem dominantou kraje, a proto hrabě Kristián Valdštějn upravil hradní věž. Ale další požár jeho snahu zničil.
Počátkem roku 1920 koupila Radyni i s lesy od Valdštejnů staroplzenecká obec a záchrany zříceniny se ujal v témže roce založený Spolek pro záchranu Radyně a Hůrky, který za podpory města Plzně, Starého Plzence a státu začal hrad hrozící úplným zřícením opravovat. V létě téhož roku se prací ujala stavební firma Karla Štiky. Odborným dozorem byl pověřen architekt Václav Klein.
Na jaře následujícího roku byla u hájovny pod hradem otevřena Spolkem vystavěná restaurace, na jejíž zřízení poskytl půjčku pivovar ve Starém Plzenci. Výtěžek z restaurace pak pomáhal krýt náklady na opravu zříceniny. Rychlý postup prací si vyžádal velké finanční prostředky, které si Spolek ze značné části musel vypůjčit. Dluhy byly umořovány i sbírkou, prováděnou v Plzni dům od domu.
Zřícenina byla nákladně konzervována a drobné údržbové práce tu prováděl Spolek pro záchranu Radyně a Hůrky až do počátku 50. let. Spolek, který neměl nikdy více než 140 členů, dokázal neuvěřitelné - uchovat zříceniny Radyně pro poučení dalším generacím. Později restauraci zabral stát a Spolek ukončil svoji činnost. Hrad potom spravoval Vlastivědný kroužek při Osvětové besedě ve Starém Plzenci. A zase to byli místní nadšenci, kteří se značnou dobrovolnou prací postarali o její obnovu tak, že v létě roku 1981 byla Radyně znovu přístupná.
V současné době je hrad zařazen do Programu záchrany architektonického dědictví a město tak, za výrazné finanční podpory státu, provádí důkladné zabezpečení této kulturní památky.